Silvestr v Paříži

Silvestr v Paříži

Paříž- hlavní město Francie a jedno z nejdůležitějších měst v Evropě. Nádherné historické město, které si je vědomo své historie s romantické atmosféry. Zároveň ale moderní metropole s mrakodrapovou čtvrtí La Défense a spoustou lákadel.

Při vyslovení jména Paříž si snad každý něco vybaví. Tato multikulturní metropole nabízí snad všechno, na co si jen vzpomenete…

ROZKAZ:

V místnosti plné uniformovaných vojáků, agentů v tmavých oblecích a agentek v přiléhavých sukních byl od rána značný povyk. Tajné služby varovaly před chystaným masakrem, který se měl odehrát v hlavním městě Francie poslední den v roce. V den, kdy se díky milionům turistů počet obyvatel Paříže zmnohonásobuje.

Mladý muž, který rozdával pokyny, si v duchu říkal, proč zrovna on musí mít službu dva dny před koncem roku. Ve tři ráno byl povolán z tepla své postele jen proto, že nějaký analytik usoudil, že e-mailová korespondence dvou neonacistů není jen snůška pravopisných chyb, sprostých slov a velkohubých gest. Zdá se, že svoji akci myslí vážně.

Tomáš se napil z velkého hrnku svého jasmínového čaje- kávu nesnášel a otevřel si další plechovku redbullu. Se zasyčením mizejícího CO2 se podíval na velký monitor zabírající téměř celou stěnu protější zdi. V jedné části obrazovky byly fotografie mužů a informace o nich. Na další části byla vypsána jejich e-mailová korespondence.

"Zasraní skini". Procedil při pohledu na holé hlavy mužů Tomáš a začal číst již po několikáté obsah e-mailu.

Informace byly zmatené, ale mezi řádky se dalo vyčíst, že se chystají na teroristický útok v chrámu Notre Dame v Paříži.

"Kurva proč by se nějakej nácek z Česka rozhodl vystřílet kostel v Paříži? Vždyť to nedává smysl"!

Zaklel na celou místnost a otočil se na zpravodajku stojící po jeho boku. Držela v ruce tenkou složku s nápisem TOP SECRET. Její štíhlé tělo obepínala tmavě modrá blůzka se stejně barevnou sukní končící v půli stehen. Její po ramena obarvené tmavé vlasy se světlým melírem krásně ladily k jejím očím. I když se nehnutě dívala do obrazovky, měla na červenou rtěnkou namalovaných rtech krásný úsměv.

"Co pro mě máš, Kačko"? Řekl vlídně a pousmál se na ni Tomáš.

Prolítl od jejich očí po její postavě a zastavil se až u jejího krásně tvarovaného pozadí, které dávalo v sukni jasně najevo, že má na sobě tanga.

"Informace o těch dvou týpcích, co se na nás už nějakou dobu ksichtí z té obrazovky". Řekla a předala složku Tomášovi. Při předání se jakoby omylem pohladili po ruce. Poděkoval jí, sedl si za stůl a začal složkou listovat.

Na obrazovce naskočil další e-mail:

"Zdar pico. Zytra odjíždíme. Autobusem vole. Tak si nalož pořadnou nalož lahvaču. Pojedeme celou noc vole. Další instrukce obdržíme na miste od našeho kontaktu. A Budeme Bohatýýýýýýý. Pico o pul sesty u divadla."

Tomáš sledoval text a snažil se ho pochopit.

"Okamžitě zjistěte, jaký autobus zítra večer jede do Paříže"!

Vyštěkl na skupinku ajťáků. Svou vysokou a hubenou postavou bez špetky podkožního tuku, mladistvým vzhledem a ležérním oblečením dodával svému postavení šmrnc agenta MI5. Košile značky Armani obepínala jeho tělo elegantně a zároveň důstojně. Potrpěl si na kvalitu. Podíval se na Katku, která běhala po místnosti a rozdávala pokyny lidem, kteří seděli za počítači. Střetli se pohledem.

"Pane, zítra jede do Paříže z Brna nejmíň dvacet autobusů. Jezdí tam místní cestovka na silvestrovské poznávací pobyty". Řekl jeden z ajťáků, když se po chvíli odklonil od monitoru.

"Sakra, ideální maskování".

Tomáš si představil město plné turistů a jednoduchost, s jakou se dá spořádaný dav proměnit v totální chaos. Přemýšlel.

"Zjistěte, kterým autobusem ti dva mají jet a sežeňte nám dvě místa. Musíme jet taky a zjistit, kolik lidí v tom je napojených. Informujte Francouzkou stranu, aby o nás věděli. Kačko, zítra se mnou jedeš do Paříže"! Rázným tónem rozdal pokyny.

"Rozkaz šéfe"! řekla teatrálně před všemi Katka.

Tomáš se usmál a pokračoval v rozdávání úkolů.

"Nachystejte plán města, mapky, výzbroj, identity. V šest večer brífink".

S posledním slovem zmizel ve dveřích a odešel z místnosti.

INFILTRACE:

V zasedačce obdélníkového půdorysu bylo plno. Katka s Tomášem, kteří od rána nevěděli, kam dřív, byli už unavení. Jejich práce jim však nedovolila vydechnout. Když se v místnosti na pokyn Tomáše rozhostilo ticho, Katka začala se svým projevem. I přes to, že byla od tří od rána na nohou a před tím spala možná hodinu, protože s Tomášem prožívala jeden z dalších úžasných vášnivých večerů, byla pořád stejně krásná a okouzlující, jako ráno, když předávala složku Tomášovi.

Dvacet minut prezentovala a vysvětlovala situaci, informace o těch třiceti letých holohlavých boxerech, kteří dělají problémy. Jejich životopisy, to, že jsou permanentně na sociálních dávkách, současný i minulý život, kde a s kým se stýkají a pravděpodobný důvod jejich plánu.

"Proč je jednoduše nezatkneme tady, a plýtváme kapitálem na nesmyslnou cestu? Vždyť jsem vydal nařízení, že se musí šetřit. Silvestrovský pobyt pro dvě hrdličky nám voliči při první příležitosti vpálí do ksichtu!" Zeptal se jeden z mužů za stolem.

"Pane ministře, ten zájezd ta agentura nabízí za dvanáct stovek na osobu, což je vzhledem k ceně vozu, který pro vás na vánoce vaše ministerstvo koupilo, naprosto zanedbatelné. Obával bych se spíš otázek na to, proč musíte jezdit na zasedání mercedesem za tři a půl milionu místo škodovkou za milion. Ale to není teď podstatné. Důležité je, že nevíme, kdo je najal. Podle jejich komunikace se dozví další instrukce až na místě, kde dostanou také zbraně. Máme-li rozkrýt pozadí organizace, musíme je sledovat alespoň do předávky zbraní. Nevíme toho mnoho, ale vyhodnotili jsme riziko jako opodstatněné. A já s Katkou tam zítra pojedeme jako turisti. Eliminujeme riziko v bodě, kdy budeme vědět, kdo je řídí." Vysvětlil Tomáš.

Tomáš se rozhodl jet na tu misi záměrně, i když tam mohl poslat kohokoliv jiného. Ale přišlo mu to docela vhod. Chtěl Katku na silvestra požádat o ruku a Paříž byla k tomuto účelu dokonalá. A díky situaci, za jaké tam jedou, Katku ani nenapadne, že by mohl mít v rukávu nějaký romantický okamžik. Usmál se při představě, jak mu u železného pařížského monstra skočí kolem krku a řekne ANO.

"O našem plánu ví jen majitel cestovní kanceláře, která zájezd pořádá. Pojedeme jako pár v absolutním utajení pouze s malými batohy, abychom zapadli mezi ostatní turisty. Pod oblečení budeme mít neprůstřelnou tenkou vestu, aby nešlo nic poznat a byli jsme v bezpečí v případě nenadálých událostí." Dodala závěrečnou tečku výkladu Katka.

Poděkovala za pozornost. Zasedačka se vyprázdnila. Ministr zůstal sedět. Tomáš čekal problémy.

"Příště si odpusťte pře tolika lidmi ty opoziční provokace. Mohlo by se stát, že váš útvar budeme muset sloučit s jiným a vy přijdete o místo" Řekl výhružně ministr.

"To pochybuji pane ministře. Ale díky za upozornění" Odvrátil chladně Tomáš.

"Jak se k vaší cestě staví Francouzi?"

"Vědí o nás. V davu u autobusů budou čekat jejich lidé, aby nám byli nápomocni" Řekla s klidným hlasem Katka a s úsměve, vyprovodila ministra z místnosti.

PŘÍJEZD DO PAŘÍŽE:

V autobuse seděl Tomáš dvě řady za párem teroristů, kteří si neustále něco šeptali a ukazovali na displeji telefonu. Jeho tmavé rifle pod pravým kotníkem ukrývaly pouzdro na pistoli. S bílou mikinou Spider si byl jistý, že tenká neprůstřelná vesta nepůjde poznat. Katka, také oblečená kvůli brani u kotníku v riflích, měla dlouhou péřovou bundu s šátkem kolem krku. Seděla vedle Tomáše alehce podřimovala. Dlouhé cesty autobusem nemá ráda. A krom toho je třeba, aby alespoň jeden z nich byl na zítřejší den vyspaný. Opírala se mu o rameno. Snažil se nehýbat a pozoroval dva zločince nehnutě před sebou.

Tomáš měl nastražené uši, ale rozhovor přes hluk, který vydával hádající se starší manželský pár, nebyl slyšet. Podíval se dojatě na Katku a pohladil ji po tváři. Miloval její tiché oddechování ve spánku. Cesta ubíhala pomalu. Každé dvě hodiny autobus zastavoval na benzince kvůli kuřákům a věčně čůrajícím lidem, co celou cestu pili pivo. Dva chlápci, kteří představovali pro dnešek v celé Evropě největší bezpečnostní hrozbu, v půli Německa usnuli.

Autobus s přibývající tmou začal tichnout a nakonec podlehl spánku i Tomáš. Probudil se až s chraplavým tónem mikrofonu, který zapínal do reproduktorů v autobuse průvodce. Autobus se pozvolna motal uličkami a průvodce seznámil osazenstvo s tím, jak bude následující den probíhat.

Vyjmenoval muzeum Louvre, vítězný oblouk, čtvrť Montmartre, chrám Notre Dame i Sacr= Couer. Vyjmenovával názvy mnoha mostů a skoro každé zákoutí Paříže. Dnešní procházka bude mnohakilometrová.

Tomáš z okna autobusu zahlédl přes řeku Eifellovu věž a šáhl do náprsní kapsy, kde měl schovaný zlatý prstýnek. Obroučka měla na vrcholu vytvarované srdíčko s malým diamantem. Koupil ho už před mnoha týdny a čekal na tu správnou příležitost. Věřil, že dnes se to podaří. Věřil, že dnes to bude opravdu nečekané překvapení v závěru pracovního dne.

PROHLÍDKA MĚSTA:

Autobus otevřel dveře. Katka popadla batoh, Hodila ho Tomášovi do ruky a rychle oba hnala ven, protože jejich objekty zájmu byly venku mezi prvními. Vystoupili na chodník lemovaný stromy. Na řece byly ozdobené lodě, které se připravovaly na večerní nápor lidí slavících konec roku. Skinheadi se při povídání průvodce nenápadně přesouvali na okraj skupinky a když byli na samém okraji, rozběhli se pryč. Katka se podívala na Tomáše. Oba téměř ve stejný okamžik kývli hlavou a vyšli rychle vstříc městu. Průvodce jen zakroutil hlavou.

Viděli kluky, jak běží přes cestu směrem ke kamennému mostu s mohutnými oblouky. Kolem pilířů ve vodě se plivilo nepřeberné množství malých i větších výletních lodí s turisty. Katka s Tomášem se chytli za ruku a pomalu šli směrem k nejznámější dominantě města, kam mezi obrovský dav turistů mířili i dva výtečníci z Česka. Katka odjistila svou zbraň a strčila si ji do pouzdra pod bundou. Tomáš udělal to samé.

V blízkosti Eifellovky se tísnil ohromný had turistů, který čekal, až budou moci vstoupit do útrob železného monstra. Byla to hlava na hlavě.

"Jestli je ztratíme, už je nikdy nenajdeme!" Rozhlížela se kolem Katka a hledala holé hlavy v davu.

Prošli pod obloukem věže. U všech vchodů do věže byly tisíce lidí. Tomáš byl rád, že nemusí stát v davu taky. V parku za věží lidí ubylo. Skinheadi zamířili k budkám z leštěné oceli a do jedné vešli. Tomáš zkusil vejít taky, ale bylo zamčeno. Schoval se s Katkou k nedalekému stromu a začali se líbat. Při tom proplétání jazyků však oba pečlivě sledovali toaletu.

Po pár minutách se dveře otevřeli. Muži vyšli ven. Jeden z nich měl na zádech batoh, který před vstupem dovnitř určitě neměl.

"Myslím, že se blíží naše chvíle" Řekla Katka. Oba se vydali nenápadně pár kroků za teroristy.

Náměstí s chrámem Notre Dame bylo obklopeno stánky s prodejci. Všude voněly pečené kaštany, maso a svařené víno. Jeden z mužů si kupoval pečenou klobásu. Když do ní kousl, vystříkl z ní omastek, který přistál na obličeji jeho druha. Muži se zasmáli a začali si něco šeptat. Tomáš je nespouštěl z očí. Dvě mohutné věže bez špic se tyčily do výšky jako rohy satana. Tesaný obloukový vchod i vysoká úzká okna tvořila krásnou auru tohoto Božího chrámu.

Katka obcházela nenápadně stánky v blízkosti mužů, kteří skloněni k šálkům s kávou tiše hovořili. Prošla kolem nich.

"A pak to odpálíme" Zaslechla v reji zvůků z náměstí.

Situace byla horší, než se dalo předvídat. Tomáš doufal, že ti blázni budou střílet. S trhavinou nepočítal ani v nejčernějším snu.

"Musíme zjistit, kdo má odpalovací zařízení. Musíme podat informaci místní, orgánům. Napiš zprávu do centrály. Musíme improvizovat." Dal Katce rozkazy a ta začala hned za pomocí telefonu řešit potřebné věci.

ZÁBLESK NAD MĚSTEM:

Do setmění se nic nedělo. Ti dva mladíci stáli pořád na místě. Občas si skočili do stánku pro další kafe nebo víno. Když odbyla sedmá hodina na zvonech chrámu, starší z mužů kolegu poklepal po ramenou a něco mu řekl. Menší z dvojice šáhl do kapsy batohu a vytáhl z ní vysílač, který si strčil do kapsy od svého černého bombru. Katka se podívala na Tomáše.

Muži vstali a rychlou chůzí šli směrem ke dveřím chrámu, kde právě začínala mše.

"Musíme je eliminovat!" Zakřičel Tomáš a společně s Katkou vyrazili směrem k mužům. Katka běžela k muži, který nesl batoh a jednou ranou pažby své pistole do zátylku ho uspala. Druhý muž, když uviděl, co se děje, šáhl do kapsy. V ten moment Tomášova zbraň vydala ohlušující zvuk a kulka muži provrtala čelo. Dav kolem začal panikařit a křičet. V davu se začali objevovat policisté, kteří lidi uklidňovali. Kaluž krve tekoucí z hlavy zastřeleného muže se rozlévala na jemně zasněžené dlažbě náměstí a vpíjela se do starodávných kamenů.

Tomáš předal zajištěný odpalovač bomby agentovi a objal Katku. Do jedenácti večer se oba dva na policejním komisařství za pomocí tlumočníků snažili domluvit vydání teroristy do Česka. Po té, je místní policie vozem s majáky přivezl k mostu, kde ráno zastavil jejich autobus. Přešly most a našli si mezi milionem turistů místo s pěkným výhledem na Eifellovu věž, kde společně s davem začali odpočítávat poslední vteřiny starého roku.

Tomáš držel Katku zezadu v objetí a lehce líbal její vlasy. Když se věž na znamení začátku nového roku rozzářila v barvách francouzské trikolóry, Tomáš otočil Katku čelem k sobě, sáhl do kapsy a v pokleku ji podal prstýnek.

"Vezmeš si mě?" Řekl tiše.
"Ano! Ano lásko!" zakřičela Katka se slzami štěstí objala Tomáše tak silně, jak to ještě nikdy neudělala.

S jejich polibkem někde v dálce oblohu rozsvítil ohňostroj…