Zmrzlina

Bylo skoro poledne a parťák odpískal obědovou pauzu. Klukům na stavbě okamžitě odpadlo veškeré nářadí, šroubky, matičky, vrtáky a plány z ruk a vydali se směrem k buňce, kde každý den za zvuků neustálého pípání sms, messengerů, watsappů  a dalších komunikačních nástrojů ohřívali svá jídla. Jelikož byl dnes svátek, rozhodli se, že si zajdou do nedalekého fastfoodu a dají si aspoň jednou za týden něco dobrýho. Chápejte, že slovo dobré je v kontekstu fastfood - vlastní vaření (z 90% tvořeného těstovinami a párky) opravdu vhodné.

A tak po té, co si otřeli své špinavé ruce vlhčenými ubrousky, jelikož na stavbě není voda, vydali se v čele s parťákem Rámou na stometrový vílet do vedlejší budovy, kde sídlil fastfoodový řetězec. Všichni naši čtyři hrdinové se postavili k velkým dotykovým obrazovkám a začali vyťukávat položky svého dnešního oběda. Ptáte se, proč píši o hrdinech?  Jak jinak nazvat muže, kteří i přes sváteční den hákují na stavbě pro blaho nás všech- staví důležitou výrobní linku, která pro nejméně milion lidí bude zpracovávat kuřata a vyrábět výborné obalované pomleté kuřecí peří, zobáky, pařáty a možná i trošku masa. V běžné mluvě se ten výrobek nazývá OBALOVANÉ KUŘECÍ NUGETKY.)

První byl s objednávou hotov nejhubenější z party. Přiložil k terminálu platební kartu, vzal si číslo a šel ke stolu pozorovat nerozvážnost ostatních. Feudál, jak se mu říkalo, protože jako jedinej z čety měl i zaměstnance, i přes svou hubenou potavu dokázal spořádat nejméně tolik, co všihni ostatní. I Valhala, který měl o dobrých dvacet kilo svalů víc jak, Feudál, z těžka oddechoval v době, kdy Feudál teprve zaplňoval svůj žaludek. Inu svět je někdy nespravedlivý. Někdo žere a nepřibere a někdo se podívá na chleba, přivoní si k zákusku a hned má pět kilo nahoře :-)
Vraťme se ale k našemu příběhu a neodvádějme pozornost stranou.
Nerozvážnost Pankáče, který si z nepochopitelného důvodu omylem přepl jazyk objednávky do italštiny, byla pro ostatní tři přátele komická, jelikož absolutně netušil, jaké volby mačká. I tak se mu nakonec podařilo zaplatit a vyrvat z přístroje lístek s číslem. Zatáhl ovšem z rozčílení tak prudce, že z tiskárny vyroloval ještě další metr a půl papíru, než ho utrhl.

Ráma, Valhala, Pankáč a Feudál sedí u stolu a čekají na své menu. První dostal svoji porci hranolků a burgerů s Colou Valhala. Barva nápoje ho však vystrašila a s nedůvěrou se napil.

"Fuj", zařval hřmotným hlasem a vstal od stolu. Vzal nápoj a po několika krocích došel k objednávkovému pultu, kde se na něj mladičká prodavačka usměje a zeptá, co by si přál.

Po vysvětlení, že si objednal klasickou, nikoli light colu, prohrabání koše a hledání účtenky s objednávkou, s hlavou hrdě vztyčenou přichází zpět mezi své přátele s úsměvem na rtech. Pustí se do hranolků a burgru a s jemným pomlaskáváním sleduje, jak ho kolegové, kteří zatím čekají na donáškovou službu místního pikolíka mlsně pozorují. Když i Pankáč obdrží lajtku místo klasika, Ráma zbystří a připravuje si možné scénáře. Naštěstí pro místní obsluhu, barové židle, stoly a ostatní nábytek, kterým by šlo v návalu vzteku hodit, jako jediný z party obdrží správnou, černou a lahodnou COCA-COLU.

Chlapi se cpou, kousky salátu, majonézy a kečupu odpadávájí z kousaného burgru na tácek. Ledová cola někdy až nepříjemně zabrní na zubech. Valhala, Feudál i Pankáč už dojedli. Ráma je teprve v půlce své porce, jelikož obdržel svou objednávku s velkou prodlevou proti ostatním u stolu.

"Mám nápad, dáme si zmrzku" řekl Valhala a přikročil opět k objednávkovému displeji, kde objednal pro každého jeden druh zmrzliny- Lentilková, nutelová, lionová a snickresová. Podle obrázku to vypadá na pořádné bomby!

A taky že jo! Zmrzlina byla vynikající. Akorát se pro její přeslazenost nedala téměř jíst. Pankáč, na kterého zbyla nugetová, byl po dvou lžičkách tak zalepený, že nemohl ani mluvit. Jako jediný kelímek nedojedl.

Když se přátelé Rozhodli jít zpátky, každý z těžka funěl a nevěděl, jak se teď na stavbě bude ještě hýbat. Narvané pupky a teplý sluneční svit chuť do práce těžce zazdil. Pohodu v ševelu letního vánku za zpěvu ptáků rušil pouze šouravý krok Pankáče, jenž jako jediný z party neustále nosil těžké gumáky, které mu připomínali jeho mladé punkerské období. Jeho kdysi husté číro již dávno zmizelo a tak se těch těžkých bot odmítal z nostalgie vzdát. Po příchodu na stavbu z úžasem zjistili, že je ten oběd krom několik stovek stál i hodinu času.

"Ale, co, vždyť je dneska svátek!" řekl s úsměvem na rtech parťák Ráma a popotáhl si ze své elektronické cigarety. Vypustil hustý oblak jemně navonělého dýmu a posadil se na židličku před buňkou.

"Zbalte to, mrdáme už dneska na to." Řekl Ráma a s blaženým pocitem sledoval, jak jeho podřízení uklízejí vercajk a v duchu si říkal, kolik dobré práce dneska i za tak málo času  stihli udělat.

"Jsou to kluci šikovní", říkal si tiše pro sebe. Vstal, zamkl buňku a všichni společně odjeli na zasloužený odpočinek....